Marko Razpet, 2004

Snežet Melina

U snežet Melina sn ráda hadila,
u ne tráuca kasila n zagrápke nardila.
Tut snú sn pagrábla, če fajn se je šilu,
uablák pa me kíer tut pahtít je po'rsilu.

Uat sáme pa srejče so'rcíe mi je bilu,
če se da uečíera je díla kamplilu,
u kuotu Zapuoške, u gri gar Meline,
ka skara pakanc ima saje sto'rmine.

Ka sníh pa u máju uo's prač tam gar zgine,
n sa griue uagríte uat súnca uračine,
za usáčm se gromam 'na šmárnca smeje,
sinička pa jajčka u suislah gar greje.

De má se uad'dohne, se usíede na ueje,
pat slámnata stríha mladiče prešteje.
Zapošena zdej je čest maje Melina,
pa tulk sn je síkla gar s kase uastrina.

Ka so'rne na muot ueč člauíka bližina,
se neč na baji ueč prit pást ga za brina,
číer cuode ti tráua mpa lipa zelena,
kot tačes, ka bla sn še dekle mpa žena.

Zdej líta sa mláda že prač uat'tečena,
ih sila ustajt ni uhtí prou nabena.
Cuetuoča Melina! Paglet te dasíeže,
najíe pa ne ueč, kot de u tla ih an uíeže.

Zdej misu na nuo se mi strašnu po'rlíeže,
tut tista na to'rne n badíeče gar níeže.
Na tebe uastál sa glabač zla spamini,
ih uíental še nisa, ne líta n kanfini.

Prou srejčna me dílaje usi tel spamini,
čeprou pa uat tebe letíl nisa ckini.
Padgriuke pa le sa gar gnízda imíle,
se kapat če u griua sa kár naprej smíle.

Te tice sa lítat pa luftu zla htíle,
de sa palauile use muhe, še cíle.
Melina, Melina, ki bla j z ana sila,
Melina, Melina, zaki sn te stila!

---

Písm je bla napisana pa predlúh
Marije Derlink Peternelj,
Martinaue Marije s Púč,
u septembru líta 2004.